Levá cesta

Největším nepřítelem diktatury je otázka. Ptejme se!

Literatura

Honoré de Balzac: Evženie Grandettová

Honoré de Balzac, jeden z nejslavnějších spisovatelů všech dob, sžíravý kritik své doby, maluje ve svém románu, či spíše novele, portrét neuvěřitelného lakomce.
Bibliografické údaje
Název knihy: Evženie Grandetová, Otec Goriot (edice Galerie klasiků)

Autor: Honoré de Balzac

Překlad: Josef Heyduk

Bez ilustrací

Vydal: Calmann-Lévy, Paris ,b.d. ( originál), Odeon v Praze roku 1986

Vydání: Třetí vydán

Počet stran: 382 stran (kniha), 154 (Evženie Grandetová)

Děj se odehrává ve Francii v první polovině 19. století v malém městě Saumur ve Francii.

Postavy

Jméno

Charakteristika

Věk

Evženie Grandetová

Nezkušená, utlačovaná, zakřiknutá, nesebevědomá, nesmělá, uzavřená do sebe, tichá, hodná, milá, věrná, pronásledovaná nezamilovanými snoubenci, neboť je bohatá dědička, prožívá nešťastný osud

20-30 let

Paní Grandetová

Matka Evženie, osamělá, zakřiknutá, utlačovaná, vzhlíží k panu Grandetovi, i se ho bojí, ve svém nešťastném osudu se odevzdává bohu

50-60 let

Pan Grandet

Otec Evženie, lakomý, lstivý, sobecký, vypočítavý, přehlíživý, autoritářský, omezený, bezcitný, nezná slitování, tvrdohlavý, namyšlený, ironický, obratný finančník, pohrdá lidmi, pokrytec, jeho jedinou hodnotou jsou peníze, bojí se o své peníze, původně bečvář, v románu obchodník s vínem

60-70 let

Nanon

Služka pana Grandeta, na pohled ošklivá, ale dobrácký charakter, jednoduchá, vděčná panu Grandetovi, šetřivá

50-60 let

Karel Grandet

Bratranec Evženie Grandetové, rozpustilý, nezodpovědný, dětinský, nezkušený, rozmazlený, sobecký, ale elegantní --- postupně se mění ve vypočítavého, bezohledného, bezcitného

20 – 30 let

Cruchot de Bonfons

Předseda saumurského soudu, synovec Abbé Cruchota i notáře Cruchota, namyšlený, ješitný, hamižný

30 – 40 let

Abbé Cruchot

Lichotník, vlivný, bohatý

Nad 50 let

Notář Cruchot

Bohatý, vlivný, inteligentní, šikovný v přesvědčování

Nad 50 let

Paní des Grassins

Intrikánka, komunikativní, chytrá, na svůj věk pohledná, ctižádostivá

40 – 50 let

Pan des Grassins

Bývalý napoleonský důstojník, přímý, pracovitý, ctižádostivý

Nad 50 let

Adolf des Grassins

Vystudovaný právník, působí bojácně, ale ve skutečnosti rozhazovačný, nezodpovědný

20-30

 

Obsah

Ve městě Saumuru žije pan Grandet s manželkou, s dcerou Evženií, která je jeho jediná dědička a služkou Nanon. O Evženii se uchází zástupci dvou rodin, Cruchotových a des Grassinsových. Činí tak pouze z vypočítavosti – Evženie má totiž po otci zdědit nesmírný majetek.

Když slaví Evženie dvacáté třetí narozeniny, přijdou na její oslavu jak de Grassinsovi, tak Cruchotovi. Dostaví se ale i nečekaný host – bratranec Evženie, syn bratra pana Grandeta. Bratr pana Grandeta, Vilém Grandet, sděluje panu Grandetovi, že se chystá spáchat sebevraždu, neboť udělal úpadek, a prosí ho, aby se postaral o Karla Grandeta, aby ho vypravil ho do Indie.

Grandet vše udělá tak, aby ho to stálo co nejméně. V Paříži začne urovnávat finanční poměry svého bratra, který se skutečně zastřelil, a vše udělá tak obratně, že na tom nakonec vydělá. Mezitím před svou cestou do Indie pobývá smrtí otce zničený Karel Grandet v Saumuru u Grandetových.

Evženie se do něj zamiluje a on do ní. Pan Grandet na svém bratranci neuvěřitelně skrblí, a přátelství Evženie a Karla nepřeje (a to ani netuší, že jejich vztah přerostl v lásku). Evženie půjčí bratranci 6000 franků (veškeré její úspory, které dle otcova nařízení nesmí utrácet) ve zlatě na jeho cestu a Karel odjíždí. Před odjezdem ještě svěří Evženii šperk po rodičích.

Pan Grandet zjistí, že Evženie již nemá ušetřené peníze. Zuří a ptá se jí, komu je dala. Evženie neodpovídá (slíbili si s Karlem, že to bude jejich tajemství). Od té chvíle drží otec Evženii pod zámkem o chlebu a vodě. Paní Grandetová těžce onemocnění a prosí manžela, aby se s Evženií udobřil, jinak prý se její stav nezlepší. Pan Grandet je neoblomný.

Brzo se celé město dozví o Grandetově tyranii, ale pan Grandet je i nadále neoblomný. Nakonec si s ním promluví notář Cruchot. Sdělí mu, že jelikož jeho žena brzo zemře, bude muset řešit se svou dcerou spory o dědictví po matce. V tu chvíli se pan Grandet rozhodne okamžitě se se svou dcerou usmířit – aby nedošlo ke sčítání majetku, jeho rozdělení mezi otce a dceru a případným právním nepříjemnostem.

Pan Grandet se tedy s Evženií usmíří, přesto paní Grandetová zanedlouho umírá. A po nějaké době i pan Grandet. Evženie zůstává sama. Mezitím Karel cestuje po světě a stává se z něj bezcharakterní sobec. Obchoduje s lidmi a provádí i jiné nekalé činnosti. Postupně se jeho jediným cílem stane moc (ať už finanční či osobní), jako tomu bylo u pana Grandeta. Na Evženii zapomíná. Vrací se do Francie. Evženii napíše až měsíc po svém příjezdu velmi chladný dopis. Píše, že jejich vztah končí a že si bude brzo brát bohatou šlechtičnu, sice nepříliš hezkou, která mu ale zajistí šlechtický titul.

Evženie je zdrcená. Přesto zaplatí zbývající bratrancovy dluhy. Rozhodne se, že se již nevdá a žije život, ve kterém koná mnoho dobrých skutků.

Nanon se vdá za jistého pana Cornoliera a Evženie jim zaopatří velmi slušné živobytí.

Kolem Evženie se ale stahují nápadníci. Nakonec na nátlak společnosti, především pana faráře, který ji přesvědčí o nutnosti sňatku za pomoci řečnických nábožensky zabarvených kliček, se Evženie vdá za Cruchota de Bonfons. Ale s tím, že budou žít společně pouze jako přátelé. Cruchot nadšeně souhlasí, koná se svatba. Po několika letech však umírá. A kolem Evženie se stahují noví nápadníci...

Ukázka z díla

Pan Bergerin, nejproslulejší saumurský lékař, přišel brzy. Po vyšetření řekl s určitostí Grandetovi, že je to s jeho ženou velmi zlé, ale naprostý duševní klid, mírná životospráva a úzkostlivá péče by mohly odsunout její smrt na konec podzimu.

„Bude to drahé?“ zeptal se dobrák. „Musí mít léky?“

„Málo léků, ale velkou péči,“ odpověděl lékař, který nemohl potlačit ironický úsměv.

„Pane Bergerine,“ odpověděl Grandet, „vy jste čestný člověk, že? Důvěřuji vám, přijďte se na ženu podívat tak často, jak to uznáte za vhodné. Zachraňte mi mou dobrou ženu, víte, mám ji velmi rád, i když se to navenek nezdá, protože u mě se všecko odehrává uvnitř, mučí to mou duši. Jsem zarmoucený. Zármutek vstoupil do mého domu se smrtí mého bratra, za kterého platím v Paříži takové peníze...zkrátka, poslední, co mám, a nemá to konce. Sbohem, pane doktore, a jestli je možno ženu zachránit, zachraňte ji, i kdyby to mělo stát sto nebo dvě stě franků.“

Můj názor

Román byl neuvěřitelně ironický až sarkastický. Uchvátilo mě úžasně přesné vystižení psychologie osob. Popisy byly velmi výstižné, poutavé a ne zbytečně zdlouhavé. Dobře posloužili vykreslení atmosféry. Vztahy mezi aktéry příběhu odpovídaly logice příběhu.

Nejvíce se mi líbila postava pana Grandeta. Tím však rozhodně nechci říct, že by mi jeho životní filozofie byla blízká. Právě naopak. Ale fascinovalo mě, jaký typ dokázal Balzac v panu Grandetovi vykreslit, jak přesně dokázal poukázat na typického lakomce a brilantně ho zkritizovat.

Dále mě zaujal také motiv změny, který se objevuje v postavě Karla Grandeta. Zprvu nadějný a „jiný“ mladý muž se postupně působením společnosti mění na chamtivého a bezcharakterního prospěcháře.

Za zmínku stojí jistě i Balzakovy úvahové pasáže. V mnohém bych se s nimi neshodoval, mají příchuť konzervatizmu. Balzac vychvaluje náboženskou společnost předchozích osmnácti set let oproti údajně bezúčelné soudobé společnosti. Zřejmě si těch předchozích osmnáct set let feudalismu Balzac, ač realista, poněkud idealizuje.

Osobně se domnívám, že přes všechny chyby (které Balzac dokázal tak perfektně vystihnout) bylo devatenácté století v mnohém pokrokové.  Uvědomme si, že právě v devatenáctém století se počalo rozvíjet dělnické hnutí a antiautoritářská levice. A předchozí doba byla zase v mnohém zpátečnická.

Je špatné k soudobé společnosti vzhlížet a rozhodně i současná společnost má k nějaké ideální společnosti opravdu hodně daleko, přesto však jistě učinila krok kupředu. Míra autoritářství byla ve středověku vyšší.

A lidé by měli v těchto krocích pokračovat a ne vzhlížet k dobám předchozím, jejichž neduhy v současnosti přetrvávají. Musíme být kritičtí k současné společnosti, ale také musíme hledět vpřed a být lepší než dříve. Vracet se do minulosti je scestné.

Ač tedy nesouhlasím s konzervativními názory pana Balzaka, přesto se mi jeho román velmi líbil, a obdivuji jeho vynikající kritiku doby. Určitě si od něho přečtu i další díla.

Žádné komentáře
 
Stránky vznikají za tímto účelem: Pomoci lidem v boji proti evoluční přirozenosti, v boji za lidskost. Zastavme všechny formy šovinismu a z něj plynoucí diskriminace!