Levá cesta

Největším nepřítelem diktatury je otázka. Ptejme se!

Film

Město bohů

Brousek. Ostří nože. Vyděšená slepice. Příprava jídla. Nebohý pták se stává součástí menu. A jiné slepici se zatím podaří utéct. „Chyťte tu slepici“ zařve mladík a náhle se usměje. V jeho očích se zračí nenávist, jeho úsměv je zlý. Za slepicí se vrhá skupinka dětí. Vše podbarvuje krásná rytmická hudba. Vítejte v nejstrašnějším slumu v celém Rio de Janeiro, poeticky (či s krutou ironií) nazývaném Město bohů.

Nejdříve o samotném Městě bohů, kde se film odehrává

Jedná se o patrně o nejbolavější místo v Rio de Janeiru. Je součástí městského obvodu Jacarepaguá. Vzniká v roce 1960, je součástí plánu vlády brazilského státu Guanavara. Vládě jde o přesun všech chudých obývajících centrum Rio de Janeira na okraj města. Je to plán společensky naprosto nezodpovědný a již několik let nese celé společnosti své shnilé „ovoce“. Tak trochu připomíná vystěhovávání chudých občanů realitními agenturami na neperspektivní sídliště Janov, které se nyní stává rozbuškou sociálních nepokojů.

Ale mnohým bohatým je zjevně nepohodlné dívat se na chudobu, kterou vytváří jimi opěvovaný systém, prostě jsou na to moc slabé povahy. Nekorektně řečeno zbabělci bojící se podívat do zrcadla, ve kterém se odráží jejich nenasytná a bezohledná touha po zisku. A tak, místo aby s chudobou něco dělali a hledali chyby ve svém počínání, radši „všechnu tu špínu odsunou stranou“.

Pár informací o filmu

Film režírovali společně Fernando Meirelles a Kátia Lund. Město bohů je adaptací stejnojmenného románu Paula Linse, který sám v Městě bohů vyrůstal a podařilo se mu z něj uniknout. Román byl napsán podle skutečných událostí.

Většina herců jsou neherci, neznámí lidé, většinou sami obyvatelé slumů jako Vidigal či samotného Města bohů. Díky tomu se dokázali skutečně vžít do situace a film působí věrohodně. Dle mě to byl geniální tah a „nováčci“ svou roli hrají daleko lépe, než by to zvládli herci sice profesionální, neznalí však prostředí.

Bohužel, tvůrci filmu využili neprofesionality herců i jinak. Jeden z herců, Rubens Sabino, byl později zatčen policií při pokusu o krádež kabelky. Novinám následně sdělil, že byl hladový. A také, že film Město bohů vydělal miliony, ale on z něj nedostal ani penny. Režisér Meirelles se omlouval tím, že se herci snažil pomoci najít práci. Inu, tak to chodí. Superhvězdy, dost již bohaté, aby žili bez práce v blahobytu do konce života, dostávají i za špatné výkony statisíce dolarů. A Roger Sabino nemá co jíst…

Obraz a hudba

Vizuální stránka filmu je úchvatná. Drsná atmosféra je poznat na každém výjevu, chudoba jako by sálala téměř z každé scény. K tomu připočtěte rychlý střih, nápadité záběry a vše skloubené s hudbou, která výborně dokresluje situaci. Hudbu složil skladatel Antonio Pinto, který skládal též doprovod k vynikajícímu filmu Obchodník se smrtí. Dále ve filmu zazní několik remixovaných písní (například Kung Fu Fighting od Carla Douglase).

Film se natáčel přímo ve Městě bohů. Není příliš překvapivé, že po natáčení se jeden z režisérů nechal slyšet, že kdyby tušil, jak bude práce na takovém místě nebezpečná, nikdy by na to nepřistoupil.

Příběh jednoho a příběh všech

V mistrném audiovizuálním provedení je nám představen příběh. Příběh chlapce jménem Buscapé, přezdívaného Rocket. Vypráví nám ho sama hlavní postava a prostřednictvím Rocketa se také seznamujeme s osudy ostatních lidí obývajících slum. Postupně divák zjišťuje, že v tomto filmu jaksi splývá pozadí příběhu s příběhem samotným.

Film Město bohů je umělecká freska slumu i příběh osobní zároveň.  Osobní příběh se občas jeví spíše jako součást fresky než jako hlavní příběh, jemuž by měla být freska pozadím. 

Tato skutečnost má zásadní význam. Buscapého příběh je totiž v ostrém kontrastu s celou realitou slumu. Heslo filmu říká: „Bojuj, ale nepřežiješ. Utíkej, ale neunikneš.“ A v duchu tohoto hesla se rozvíjí životy chudých obyvatel slumu. Buscapé unikne, nebo má alespoň velkou šanci uniknout. Stane se novinářem a při práci využije kontaktů a znalosti ghetta. (Víc vám neřeknu, uvidíte sami.) Ale příběh naprosté většiny lidí je tragický.

Nuzota z lidí lotry činí

Film má výrazné sociální poselství. Ukazuje, jak chudí lidé nemající jinou možnost se uchylují k prodeji drog. („Dona Zelová začala po smrti svého muže prodávat drogy, aby se mohla postarat o své děti.“)  Ukazuje začarovaný koloběh zločinu, stejně jako strašnou válku gangů, která uchopí do svých spárů téměř kohokoli.

Zároveň mnoho lidí propadá k drogám jako východisku z jejich neštěstí Spatřují v nich světlé okamžiky svého života, neboť realita je temná. Spotřeba drog je v ghettu vysoká, stejně jako je vyspělá jejich distribuce. A závislost na drogách dále ničí již chudobou a nezaměstnaností zničené životy lidí.

Děti zde vyrůstají v prostředí zločinu a navštěvují tvrdou školu života – máš právě tolik, kolik nakradeš. Jsme svědky vývoje slumu v průběhu desetiletí a jsme svědky rozmachu kriminality v něm. To vše na příkladech lidí, s jejichž osudy člověk musí hluboce soucítit.

Snad až na strašného Ze, bezcharakterního krvelačného gangstera, který brzy díky své prohnanosti, totální bezohlednosti a zoufalému nedostatku cti získá monopol na veškerý zločin ve slumu. (Není zde patrná jistá paralela s velkým businessem?!)

Motiv pomsty nechybí

Film představuje i mnohokrát již zpodobněný koloběh pomsty. Gangster Ze, nekorunovaný král ghetta, znásilní ženu a zabije bratra „správňáka“ Mané Galinha, přezdívaného Knockout Ned. Knockoutovi se tříští všechny životní perspektivy.

Spojuje se s gangsterem Redheadem, kterého Ze odsunul na druhou kolej.  Zprvu se chce jen pomstít a do zločinů se nezaplést. Ale chapadla podsvětí ho sevřou a nepustí. Sám zabíjí. A nakonec na to doplatí. Oběti se mstí.

Co se mi nelíbilo

Těžko se hledají chyby v tak dobrém filmu. Snad jen je film svým scénářem příliš zaměřen na ghetto jako takové a nehledá jeho souvislost s celou společností, jejíž struktura je nakonec zodpovědná za vytváření takto sociálně vyloučených lokalit. Na druhou stranu je pravda, že v oblasti, kterou si tvůrci vymezili, film exceluje.

A možná by celospolečenská kritika a la dokument vytlačila mnohé důležité scény, nebo ubrala filmu na tempu a na výrazu. Film je prostě vynikajícím obrazem ghetta, je provokativní, vyvolává otázky, vzbuzuje zájem o příčiny sociálních problémů. A to je jedině dobře.

Díky tomuto filmu spatřujeme chudobu nikoli z perspektivy povrchních čísel, ale osobních lidských osudů, většinou zmařených. Jen proto, že žijeme v systému, kde 358 globálních miliardářů vlastní tolik, co 2,3 miliardy nejchudších.


Pár slov na závěr

City of God je rozhodně dílo, které by nemělo žádnému fanoušku filmu ujít. Velkolepé sociální drama  potěší všechny, kterým nejsou filmy jen kulisou k chroupání popcornu, ale kteří hledají v pohyblivých obrázcích silné myšlenky. Film sežeňte a shlédněte. Nebudete litovat!

Odkazy

Cidade de Deus na google maps: http://maps.google.com/maps?f=q&hl=en&geocode=&sll=-22.949324,-43.362887&sspn=0.013377,0.021029&ie=UTF8&ll=-22.94883,-43.363402&spn=0.013377,0.021029&t=h&z=16&om=1|


Film Město bohů na csfd: http://www.csfd.cz/film/88625-mesto-bohu-cidade-de-deus/


Film Město bohů na imdb: http://www.imdb.com/title/tt0317248/

Žádné komentáře
 
Stránky vznikají za tímto účelem: Pomoci lidem v boji proti evoluční přirozenosti, v boji za lidskost. Zastavme všechny formy šovinismu a z něj plynoucí diskriminace!