Levá cesta

Největším nepřítelem diktatury je otázka. Ptejme se!

Názory

Volit či nevolit…

Tak jsou tu volby. Volby do evropského parlamentu. Na mítincích ČSSD hází někteří rádoby rebelové vajíčky (teda, ne že by mi bylo Paroubka nějak líto). Policie se už zase předvedla ve svém výsostném umění – v umění represe, když zatkla studenty za rozvinutí antirasistického transparentu na mítinku Dělnické strany (názorný příklad toho, jak si stát neumí /a nechce?! / poradit s fašismem). Ve víru událostí se nabízí stará otázka: Koho volit?

Ta otázka je položena špatně. Nejprve je na místě zeptat se:

Volit vůbec?

Zvolíme-li některou z velkých stran, zvolíme skupinu loutek poplatných kapitalistickému systému.  Velká část lidí v těchto stranách je zapletená do různých afér. Účelem jejich kandidatury není chuť zastupovat vůli občanů (obzvláště to ukázala koalice ODS, Bursíkovců (SZ) a KDU-ČSL v kauze amerického radaru). Politici po svém zvolení zasednou do lavic, pobírají tučný plat, pracují pro své sponzory a předvádí rétorickou estrádu ne nepodobnou těm, které dávají večer na Nově. Straší místo toho, aby něco řešili (proč jen se ODS posmívá na svých billboardech sama sobě?) A v pozadí berou úplatky a vytvářejí si nové kontakty, které využijí při praktikách všeho druhu.

Tohle samozřejmě neplatí o všech politicích. Ale problém je, že s poctivostí v současném ekonomicko-politickém systému daleko nedojdeš. Většinu slušných semele mašinérie autoritativního kapitalistického systému, jehož primárním znakem, stejně jako každé jiné autoritativní instituce, je sebezachování spojené s nepřipouštěním alternativ a tedy i jiných názorů. Ti, kdo chtějí věci změnit, se nedostanou dostatečně vysoko. A i kdyby ano, v lepším případě se objeví ten známý model ustupování („Ať se prosadí aspoň něco.“), jelikož politiku tito jedinci sami nedělají, v horším případě je pak moc a touha si ji udržet zcela odvede od původních ideálů (krásným příkladem budiž někteří bolševici, kteří možná začínali skutečně jako obhájci rovnosti). 

Základní politickou jednotku v současném systému netvoří lidé, ale politické strany, v nichž jsou sdruženi. Aby se taková strana prosadila, musí mít peníze. Peníze vytvořené kapitalismem. Důsledek? Vzestup strany je podmíněn integrováním se do systému. Proto nelze od velkých politických stran čekat větších změn.

Je tedy v podstatě jedno, volíme-li majoritní levici nebo pravici.  ČSSD a KSČM, tedy dvě velké levicové strany, nejsou věru alternativou. Nemá cenu volit ČSSD, jen abychom „zabránili návratu ODS.“ Přijdou jiní lidé, ale zůstávají stejné praktiky. Za zmínku stojí, že jeden z největších křiklounů mezi sociálními demokraty David Rath je bývalým členem ODS, ve zdravotnictví podniká a typicky pravicové nacionalistické „bububu“ mu také není cizí, když to zrovna poslouží jeho kariéře (viz jeho připomínky ohledně Zelených karet pro migranty). Nehledě na to, že volit ČSSD, jen abychom zabránili návratu ODS, nebo naopak volit ODS prostě proto, že nemáme rádi Paroubka atd., znamená již docela rezignovat na demokracii.

Takže nevolit?

Mnoho anarchistů by jistě okamžitě přikývlo: Ukažme systému, že s ním nesouhlasíme, ukažme, že volbami pohrdáme, neboť jsou jen laciným divadélkem, které má dát občanům falešný pocit svobody. Vždyť přece: „Kdyby volby mohli něco změnit, už by je dávno zrušili.“

Ač v zásadě souhlasím a k instituci voleb jsem velmi skeptický, ač jsem přesvědčen, že změny se dá dosáhnout jen tlakem zdola, soustředěným lidovým úsilím, volit přesto BUDU. Budu volit, neboť kdybych nevolil, tak bude můj postoj všelijakými akademiky-analytiky, přechytralými politology a komentátory, kteří asi snědli všechnu moudrost světa, vyhodnocen jako pasivita. Tuto pasivitu následně vyhodnotí tito mudrcové tak, že mě politika nezajímá, neboť jsem spokojený. A spokojení lidé budiž důkazem, že vše klape.  Já však nechci být argumentem elit.

Nebudu volit žádnou velkou stranu, budu volit menšinovou stranu. Možná se nedostane k funkcím, řekne někdo. A kdyby dostala, mnoho jich nezíská a mnoho nezmění – namítne jiný. A kdyby jich jednou získala hodně, už dávno bude stranou, která zapadne do systému a také mnoho nezmění

Na to odpovídám: Volím ji, abych projevil nesouhlas. Dále: Nevolím stranu podle toho, zda dosáhne na posty – to je rezignací na demokracii, volím ji podle jejich stanovisek. Dosáhne-li na nemnoho postů, možná nezmění hned celý svět, ale bude alespoň jasným signálem lidového nesouhlasu, navíc rozvíří diskuzi. A na třetí námitku říkám toto: Bude-li velkým počtem hlasů zvolena do té doby menšinová strana, pak bude alespoň nějakou dobu plnit vůli voličů, než se do systému začlení. A navíc bude tentokrát opravdu zářivě jasným znamením lidové nespokojenosti.

Pozn.: Výše uvedené skutečnosti samozřejmě platí pro ty malé strany, které mají vztah k přímé demokracii, rozhodně ne pro lobbistické strany typu Libertas (pobočka mezinárodní euroskeptické strany založené kontroverzním podnikatelem Declanem Ganleyem)  a rozhodně ne pro ultrapravicové strany jakými jsou Dělnická a Národní strana, které se jen třesou, aby mohli kapitalismus  přetavit v jeho nejzrůdnější státně –kapitalistickou fašistickou formu.

Budu volit, ale budu si pamatovat, že daleko větší smysl má sledovat dění ve světě, mluvit s ostatními o problémech a být aktivní v přímé akci.

Nyní par slov k jednotlivým stranám velkým a proč je nevolím.

Snad je dost jasné, proč nehlasuji pro ODS s takovými „jedničkami“, jako je Topolánek či „represor“ Langer (viz moje články Vietnamská komunita v ČR a nacionalistická politika české vlády + Nový policejní zákon).  Asi ani nikoho nepřekvapí, že jakožto anarchista nevolím pokrytecké konzervativce z KDU-ČSL, kteráž to strana se navíc může pochlubit takovými „osobnostmi“, jakými jsou rasistický populista Čunek a slizký had Kalousek. Nevolím ani Stranu zelených, neboť ta se stala pouhým Bursíkovým žebříkem do vysoké politiky.

Ale má cesta je Levá. Volím tedy některou z velkých levicových stran?  Jak už bylo řečeno výše, nemělo by to cenu. Tedy:

ČSSD není ve skutečnosti levicová (rozumím skutečnou levicí politiku větší rovnosti v ekonomické a zároveň politické sféře). ČSSD nabízí „kapitalismus s lidskou tváří“. Jaký to krásný protimluv: Copak může nelidský systém nosit lidskou tvář? Leda masku!

A KSČM? To jsou přece komunisté. Ti přece chtějí společnost rovnosti, bez vykořisťování člověka člověkem, ti jsou jistě alternativou k autoritářskému kapitalismu, bla bla bla… Skutečně? KSČM je přímou pokračovatelkou KSČ. Tedy strany, která místo komunismu zavedla tvrdou diktaturu stranických elit. KSČM nechce žádný komunismus, i v kapitalismu prospívá. Jde jí o moc. Snad za vše mluví tento dopis předsedy strany Filippa ohledně vysílání dokumentu o vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou adresovaný řediteli ČT1: http://www.halonoviny.cz/index.php?id=79370

Koho tedy volím?

Volím Humanistickou stranu. Její internetové stránky naleznete zde:

http://www.humanistickastrana.cz/

Mezi její základní postoje patří úsilí o přímou demokracii stejně jako o demilitarizaci. Humanistická strana vychází z principu, že člověk je důležitější, než peníze a tedy že zdravotnictví, bydlení a vzdělání má být dostupné každému. S těmito stanovisky souhlasím. S kandidátů znám lépe Jana Tamáše, který je mi docela sympatický.

Možná mě zklamou. Ale pořád je lepší volit tuto stranu, než některou z parlamentních stran a je to také lepší, než nevolit.

Poslední komentáře
01.09.2009 23:45:51: Když píšeš, že je lepší dát hlas radši nějaké straně, než být označen za pasivního či spokojeného, t...
25.07.2009 17:12:13: mluvíte mi z duše. taky jsme s manželkou volili v eurovolbách se stejnou vizí .... a taky humanistic...
26.06.2009 17:17:57: Prosím, dovolte otázku - koho jste tedy zvolil, respektive pomohl zvolit, když Váš hlas, díky sytému...
 
Stránky vznikají za tímto účelem: Pomoci lidem v boji proti evoluční přirozenosti, v boji za lidskost. Zastavme všechny formy šovinismu a z něj plynoucí diskriminace!