Levá cesta

Největším nepřítelem diktatury je otázka. Ptejme se!

Názory

Vietnamská komunita v ČR a nacionalistická politika české vlády

Jistě jste v posledních dnech zaslechli něco o událostech spojených s vietnamskou komunitou v Čechách. Zastavení vydávání víz všem Vietnamcům, monstrózní akce v komplexu SAPA.  Jaké jsem zaujal stanovisko?

Médii proběhla zpráva, že prý roste kriminalita ve vietnamské komunitě. Prohlašuje to pan Langer, ministr vnitra.  Vyplývá to prý z vládní zprávy. Vládní zprávy však bývají propojeny s politickou objednávkou. Tedy kdo ví, kde je pravda.

Tak jako tak však vláda problémy neřeší, jak vyplyne i z následujícího článku, místo toho plošně zakáže vydávání víz a provede zásah na tržnici SAPA takovým způsobem, že jí určitě členové neonacistické Dělnické strany tleskají.

Členové strany, kterou chce ministr vnitra Langer zakázat. Smysl tohoto návrhu (zákaz DS) však netkví v antifašistickém boji proti neonacistickému póvlu, ale ve snaze získat 30 000 ultrapravicových voličů na svou stranu.

Přehnané tvrzení? Ne. (O)DS a její podržtašky (KDU-ČSL a SZ) se snaží svými akcemi ukázat, že národnostní menšiny, obzvláště ty bez volebního práva, pro ní nejsou plnoprávní lidé, právě v době, kdy DS slaví úspěchy a vláda ji chce zakázat..  ODS se snaží ukázat, že na nacionalistické násilí nemají monopol neonacisté, ale že v něm exceluje i tzv. „pravý střed“.

Vláda je v úzkých, sahá k nacionalismu

Využívá autoritářského populismu, když činí plošná opatření proti Vietnamcům. Staví svou politiku na napětí mezi národnostmi.  Zvyšování napětí však situaci nikdy nezlepší, naopak problémy, které vyrůstají na sociálním vyloučení, prohlubuje. Účel nacionalistické politiky není řešení problémů, ale získání moci.

Proč k ní však vláda sahá? Je to přeci jenom risk. Nejdříve tedy zodpovězme jinou otázku: Jaká je současná vláda? Je to vláda postavená na přeběhlících a s minimální podporou voličů, která se (zatím naštěstí ne nijak zvlášť úspěšně) snaží prosadit asociální reformy (nejen) ve zdravotnictví.

A také (a především) vláda, která proti vůli 70% voličů prosazuje umístění součásti amerického protiraketového štítu v Brdech u Prahy. Patrně dostane velmi dobře zaplaceno, pokud se jí podaří radar prosadit. Že se takový čin neslučuje s demokracií, ji nezajímá. Vláda svědomí nemá, ale bojí se svého pádu. To by pak nebyl radar a tedy ani žádné penízky.

A nyní není zrovna v dobré situaci. A tak se snaží najít podporu jakýmkoli způsobem. (To je však jen domněnka, možná do těchto událostí radar není zapojen, a do otázky radaru už vůbec nejsou zapojeny peníze, možná skutečně zákonodárci vlády věří v prospěšnost radaru, ač jim to bere body – sami hádejte, co je pravděpodobnější.) Tak jako tak se ale v případě proti vietnamských opatření a zásahu na SAPĚ jedná o snahu získat body u rasisticky naladěných voličů.

Zásah na SAPě – ubohá nacionalistická show

O co se na Sapě jednalo?

Měla to být „akce, jejímž cílem byla především kontrola oprávněnosti pobytu cizinců na našem území, kontrola pravosti a platnosti dokladů, pátrání po celostátně hledaných osobách a věcech. Cílem součinnostních orgánů pak bylo především nastolení právního prostředí pro legální prodej zboží.“  (Citace stanoviska policie.)

Ve skutečnosti se však jedná o velkolepé politicky motivované nacionalistické divadélko za peníze daňových poplatníků (mezi něž patří i v ČR pracující Vietnamci).

Lidé, kteří zde prodávali nelegální zboží, se o akci dozvěděli předem – samozřejmě organizátoři a účastníci policejní akce neposkytli informace zadarmo – v kapitalistické společnosti přece ani kuře zadarmo nehrabe, není, liž pravda?!

Slušní lidé byli naproti tomu šikanováni. Na místo akce dorazil i vrtulník a vojenský transportér. (Že by přeci jenom nešlo o show, že by si policisté opravdu mysleli, že na ně obyvatelé komplexu SAPA vyjedou v ozbrojených vozidlech?)

Všechno se samozřejmě natáčelo, jinak by akce neměla smysl. Obchodníci v objektu chtěli spolupracovat, otevřít kontejnery, ale policie je radši otevřela násilím. Stovky dospělých museli stát venku v zimě, přesto, že se prokázali doklady. 

Ale nejen to. V SAPĚ stojí i školka, restaurace a buddhistický chrám. A tak na mráz policie poslala i dvacet malých dětí (!), v restauracích donutila lidi lehnout si na zem, stejně tak v buddhistickém chrámu, a mířila na ně ostrými zbraněmi, jako kdyby se jednalo o lupiče v bance.

Média se události chytla, tohle přesně potřebují. Akce, to je ono! To budou lidé číst a tedy kupovat. Vláda a média si (občas?) velmi dobře rozumějí.

Buďme na pozoru, jedná se o jasný signál vlády, totiž že využívání xenofobie jí nečiní problém.

Část příslušníků vietnamské komunity sepsala proti zásahu petici. K nim se přidalo i několik Čechů. Nestihl jsem petici podepsat, ale hlásím se k ní.

Nyní uvedu jeden z mnoha scénářů, imaginární /avšak osud hrdiny tohoto příběhu vychází z každodenní reality ČR a Vietnamu/, který může potkat žadatele z Vietnamu žádajícího o dlouhodobý pobyt v ČR. Následující příběh by měl ukázat každodenní realitu Vietnamu, ČR a migrace z Vietnamu do ČR.

Musíme se snažit porozumět realitě, abychom se místo vykřikování jednoduchých myšlenek mohli dobrat k řešení (v rámci možností, jediné úplné řešení je – jako v mnoha jiných případech – odstranění autoritářského systému jako takového – kapitalismu, státního pseudosocialismu atd.).

Příběh

Představme si pana Nguyena. Žije ve městě poblíž Hanoje, v Bien Hoa. Může sice pracovat v místní fabrice vlastněné západní společností, za méně než dolar denně, ale takový příjem mu nestačí.

Se svojí přítelkyní plánuje svatbu, chce založit rodinu. Navíc musí finančně podporovat svou starou matku, která během Vietnamské války při chemickém útoku přišla o zrak.

Přišla o zrak v bezprávné válce vedené Spojenými státy, ve které Spojené státy bojovaly proti diktatuře Severního Vietnamu a hájily diktaturu Vietnamu jižního. V té válce nepřežilo více než 3 miliony civilistů. Včetně Nguyenova otce.

Nguyenově matce kapitalizující se stát sice platí jisté dávky jako oběti války, ale tyto peníze jí nestačí. Má totiž navíc rakovinu. A operace se platí, zdravotnictví již není plně dotované státem.

Stát má nyní především plno starostí s tím, aby se zalíbil světovým finančním institucím, nedávno se stal členem světové banky. Nesmí zlobit. Jinak přijde embargo, jako to, které na něj uvalily USA poté, co vietnamská armáda svrhla jeden z nejhorších totalitních režimů a ukončila tak Pol Potovu genocidu. Nebo USA znovu zaútočí a začne hájit svobodu rozstřikováním dioxinů? Kdo ví. Vietnamská vláda musí být hodná, hlavně na Spojené státy. Nebo dostane za uši.

Nguyen se od svého přítele, který s ním chodil do učení, dozví, že jednou z možností je emigrovat do nějakého bohatého státu. Přes všechny ústrky a předsudky je zde pořád lepší život, než v ekonomických koloniích západních států, v rozvojovém světě. Nguyen je vyučený tesař. Od dalších známých se dozví, že jednou z možností je ČR. Sežene si o ní nějaké informace, země ho zaujme.

Odjíždí do Hanoje. Vyjedná vše na české ambasádě. Peníze na letenku již má, složili se na ní Nguyenovi příbuzní a přátelé. Nguyen si vždy nerad půjčoval. Ale nedá se nic dělat. Banka chudým nepůjčí, jsou pro ni příliš rizikoví. Nguyen si neustále opakuje, že první co udělá, až získá v ČR práci, bude splacení dluhů. Dále si zaplatí intenzivní kurzy češtiny, aby dobře zapadl do nového prostředí. Nějaké fráze se již učí, zvládá základní komunikaci, ale to mu nestačí.

V Hanoji se dozví, že musí podstoupit zkoušky vedené speciálním komisařem přímo z ČR. Zkoušky složí bez problému, je velmi talentovaný. Nyní musí zavolat na call centrum, zřízené českou vládou. Na call centrum se však nelze dovolat.

Nakonec se mu to ale, společně s dalšími čtyřmi lidmi ze sta kolegů, kteří s Nguyenem úspěšně složili zkoušky, přeci jenom podaří. Je nadšený. Na ambasádu se dostaví za dva dny. Prodělá zde pohovor. Za čtyři měsíce se má dostavit pro výsledek. Je to doba, Nguyen je však trpělivý. Sežene si špatně placenou práci metaře a čeká. Po čtyřech měsících jde konečně na ambasádu. Zde dostane potvrzení, že podal žádost. Nic víc. Snaží se něco namítnout, úředník jen pokrčí rameny. Beze slova. Nguyen odchází.

Před ambasádou čeká na Nguyena muž. Pozve ho do restaurace. Zde s Nguyenem dlouze hovoří. Nabízí Nguyenovi zařídit vízum „neoficiální cestou“, jak tomu říká. Nguyen odmítá. Muž se s ním po dvou hodinách diskuze naštvaně rozchází. Kdyby si to snad Nguyen rozmyslel, nechť čeká před ambasádou o dva dny později ve třináct hodin.

Zanedlouho Nguyenovi zavolá matka, prý lékař zjistil, že její rakovina postupuje rychlým tempem, k operaci musí dojít co nejdříve. Jinak začnou vznikat metastázy a brzo již nebude pomoci. Operace však stojí příliš mnoho. Nyní Nguyen ví, že se musí dostat do ČR co nejdříve. Nemyslí již na nic jiného. Úplatek neúplatek, musí do ČR. Koneckonců je to přístup české ambasády, který ho k tomuto jednání dohnal.

Dostaví se na schůzku. Po zaplacení úplatku, na který si půjčil od přítele v Hanoji, jde vše ráz na ráz. Volá své přítelkyni i své matce. Loučí se s nimi. Má plán. Vydělá nějaké peníze, najde byt a potom za ním přijede i jeho láska. Nejdřív však matce zaplatí operaci a přátelům vrátí peníze, které mu půjčili.

Během cesty se Nguyen seznámí s lidmi, kteří cestují s ním. Najde mezi nimi spoustu přátelských lidí, ale také několik lidí velmi neslušných. Jeden se Nguyenovi se smíchem svěří, že se celý život věnuje kapesním krádežím. Byl však už trestán a po druhé by sazba byla vyšší. Proto jede do ČR. Zde se ještě "neproflákl". "Jak je možné, že zloděj se do ČR dostane a mí kolegové, speciálně vyškolení, se do ČR nedostanou?" pomyslí si zatrpkle Nguyen.

Po příjezdu do ČR jsou představeni panu Novákovi. Je mluvčím pracovní agentury Exploit, s. r. o. Z agentury, která má pro Nguyena a další dle ambasády a tajemného muže, kterého žadatelé uplatili, připravenou práci.

Další den jim ale pan Novák lámanou vietnamštinou sdělí, že slibovanou práci zatím obsadil někdo jiný. "Víte moc dobře", pokračuje pan Novák, "že jinou práci zde nedostanete. Je to ilegální. Máte povolení spojené s jedním jediným zaměstnáním". Pan Novák se zašklebí. Připomíná jestřába. Imigranti jsou v pasti.

"My jsme však poctiví podnikatelé." Ten úsměv je hrozný. "Našli jsme vám práci v průmyslové zóně Borská pole. To je výstavní síň českého kapitalismu, kdybyste to nevěděli. Pracuje zde 17 tisíc takových, jako jste vy." Úsměv už není úsměvem, nyní je to škleb plný pohrdání.

Nguyen nyní pracuje ve velké společnosti. Velké společnosti s velkým jménem. Renomované společnosti. Respektované společnosti. To je místo! Motá zde dráty. Tisíce drátů. Den za dnem. Jako stroj. 15 hodin denně. Jako otrok. Dostává několik tisíc, agentura si z platu ještě strhává pro sebe. Žije v ubytovně společně s dalšími cizinci. Záchody a koupelnu mají jedinou na patro.

Nguyen dostává zprávu od matky. Prý brzy zemře, nesežene-li Nguyen nějaké peníze. Do příštího roku se její stav zhorší natolik, že operace již nebude možná. Je září. Nguyen je zoufalý. Kontaktuje jednoho svého spolubydlícího a začíná "podnikat". Stává se dealerem marihuany. Pracuje o víkendech. Později se s agenturou dohodne. Dohodu samozřejmě podpoří penězi. Odchází z fabriky. Agentura rychle sežene náhradu. Nguyen je zanedlouho úspěšným podnikatelem. Plný deziluze, má však cíl: Jeho matka musí žít.

Tímto příběhem jsem chtěl poukázat na situaci přistěhovalců z Vietnamu v posledních několika letech. Současná diskriminační opatření vůči imigrantům, zkorumpované mafiánské státní i soukromě instituce a ekonomický systém imigranty motivuje ke kriminalitě, či je k ní přímo nutí.

Ambasáda je zkorumpovaná, proces vydávání víz je nechutnou ukázkou byrokracie. Zkorumpovanost uzavírá cestu kvalifikovaným lidem, naopak otevírá náruč všem, kdo se mafii, která má imigraci v rukou, hodí. Tedy všem lidem, kteří nejsou připraveni na české poměry a jsou snadno zneužitelní.

A mafie tyto imigranty předává svým spojkám, mafiánským pracovním agenturám, které je zase zaměstnají u svých klientů. Tito klienti jsou velmi vděční za otroky makající za mizerný plat dvě třetiny dne. A i tito klienti jsou tedy do „obchodu s otroky“ namočeny. Klienty jsou fabriky v největších průmyslových zónách, vlastněné velkými investory, kterými se chlubí české vlády, a kterým tyto vlády udělují daňové prázdniny a další zvýhodnění. Jen tak mimochodem, není v tom také korupce?

Řešení

Tedy ona kriminalita ve vietnamské menšině může skutečně růst, a i když je to jen problém menšiny této menšiny, řešit by se měl.

Řešením může být zjednodušení a zprůhlednění procesu vydávání víz (proč nebyl Vietnam a Ukrajina zahrnuty do systému Zelených karet?), zrušení nesmyslného diskriminačního pravidla jedno vízo – jeden pracovní poměr, změna pracovního zákoníku, který umožňuje existenci kořistnických, mafiánských pracovních agentur.

Kriminalitu totiž nezpůsobuje skutečnost, že sem přicházejí Vietnamci, ale faktory, které Vietnamce na pracovním trhu ČR ovlivňují. Mezi faktory na pracovním trhu ČR patří, již zmíněný korupcí prolezlý proces vydávání víz, diskriminační zákony, zneužívání přistěhovalců pracovními agenturami, dále nulová snaha státních struktur pomoci Vietnamcům pochopit místní poměry a začlenit se, odtažitost většiny české většiny způsobující uzavřenost vietnamské komunity a zneužívání Vietnamců pracovními agenturami.

Nemyslím si však, že by si to vláda neuvědomovala. Naopak: Ví to moc dobře. Avšak v této situaci spatřuje pro sebe kladný stav, vidí v ní chvíli, kdy může získat rasisticky naladěné voliče na svoji stranu. Tudíž situaci řešit nebude. Radši v rámci nacionalistické politiky (místo snahy o řešení) pozastaví vydávání víz všem Vietnamcům a předvede ukázkový příklad demonstrace hrubé síly, tak, jak tomu bylo na SAPě.

Tedy jaký zkaz pro vládu? Jednoslovný: Demisi!

Další články k tématu

Tady uvádím odkaz na článek pana Vidláka:

http://www.lidovky.cz/jak-se-u-nas-vyrabeji-otroci-dpn-/ln_noviny.asp?c=A081031_100007_ln_noviny_sko&klic=228343&mes=081031_1

Popisy zásahu na SAPě:

http://www.blisty.cz/2008/11/24/art43916.html

http://picka.blog.idnes.cz/c/59035/Monstrozni-zrudna-akce-policie-a-celniku-ve-velkotrznici-SAPA.html

A petice proti tomuto zásahu:

http://docs.google.com/View?docid=dhb33k8j_0dzwfpwg4

Názor pana Otakara Motejla:

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=613562

Názor Milana Daniela z Britských listů:

http://www.blisty.cz/2008/11/26/art43964.html

Poslední komentáře
07.07.2012 00:12:09: You've gotten amazing knowlwdge right. Take a look at my site ; Vic Magary scammer
12.12.2008 21:58:00: Na Václava: Nemluvím o WMC, ale o činosti pana Wintera v Česko-vietnamské společnosti. V ní dlouhodo...
12.12.2008 21:18:05: Aha, takže WMC je charita, a její majitel má životní úroveň průměrného pracovníka v neziskovém sekto...
11.12.2008 20:39:44: Dodatek k reakci na Václava ...Musí být odstranběn systém, ve kterém jsou lidé vykořisťováni....
 
Stránky vznikají za tímto účelem: Pomoci lidem v boji proti evoluční přirozenosti, v boji za lidskost. Zastavme všechny formy šovinismu a z něj plynoucí diskriminace!