Levá cesta

Největším nepřítelem diktatury je otázka. Ptejme se!

2 V čem hledat smysl života?

Nejdříve se zamysleme nad biogenezí

Existují dvě teorie snažící se odpovědět otázku vzniku života vesmíru, takzvanou biogenezi. Poznání ještě nedošlo tak daleko, aby ukázalo jednu z těchto teorií výrazně pravděpodobnější. Než se kdokoli začne zamýšlet nad smyslem života, měl by se zamyslet nad samotnou biogenezí.

První teorie biogeneze

První teorie předpokládá vznik života za znění fyzikálních zákonů tak, jak je známe dnes. Je to teorie, která předpokládá neuvěřitelně náhodný vznik života. Z fyzikálních zákonů v současném znění vyplývá, že pravděpodobnost vzniku života v našem vesmíru je 1 pro ano, a 1040 000 pro ne, tedy 1: 1040 000 . 1040 000 je jednička a za ní 40 000 nul. Pro představu obrovitosti tohoto čísla: Počet všech atomů ve vesmíru je zhruba 10 100 , tedy 1 a101 je číslo již desetkrát větší než 10 100! Fred Hoyle, kosmolog  a zastánce modelu stacionárního vesmíru, přirovnával pravděpodobnost vzniku života k pravděpodobnosti vzniku letu schopného Boeingu 747 z náhodně vybrané skládky.  Pokud je tato teorie biogeneze platná, je naše existence téměř neuvěřitelná, a velmi, ale opravdu velmi pravděpodobně jsme ve vesmíru sami. za ní „pouhých“ 100 nul. Nutno si též uvědomit, že číslo 10 

Druhá teorie biogeneze

Druhá teorie předpokládá nutnost vzniku života. Domnívá se, že budou nalezeny buď dodatečné fyzikální zákony, či dojde k úpravě stávajících takovým způsobem, že budou poukazovat na vznik života. Proto se nazývá biologický determinismus (předurčení – život je zapsán ve fyzikálních zákonech, tedy předurčen). Této teorie se přidržuje například většina NASA a samozřejmě iniciátoři programu SETI na vyhledávání mimozemských civilizací za pomoci radioastronomie. Pravděpodobnost vzniku života i z jiného prapředka, než s kterého vznikl ten pozemský, je v případě platnosti této teorie velmi, ale opravdu velmi velká. Ve vesmíru vzhledem k jeho velikosti existuje obrovský počet planet podobných Zemi a tedy i oblastí s podmínkami vhodnými pro vznik života. Ať už toto předurčení nazýváme jakkoli, na jeho podstatě to však nic nemění.

Můj názor na biogenezi

Přikláním se k druhé teorii biogeneze. Na druhou stranu si nemyslím, že by vznik lidstva byl nutný. Ano, předpokládám směřování vesmíru ke vzniku života. Zároveň ale nechávám velkou roli náhodě. Považuju vznik života za pravděpodobný. myslím si, že na mnoha místech ve vesmíru se i na konci jeho vývoje pravděpodobně objevila inteligentní bytost. Nikde však není psáno, že zrovna na planetě Zemi musí vzniknout život, že musí končit lidmi, a že se musí udržet. Proto si i v tomto případě musíme uvědomovat velkou roli náhody a nemyslet si, že naše přežití a rozvoj je předurčen. Osud držíme ve svých rukou!

 

Smysl života z perspektivy obou teorií

A nyní se můžeme vrátit k původní otázce této kapitoly: V čem hledat smysl života? Smysl života nacházím v hledání pravdy. Pokusím se tento smysl života obhájit z perspektivy obou teorií biogeneze.

V případě platnosti první výše uvedené teorie biogeneze je naše existence neuvěřitelnou náhodou. A zde přichází možnost volby: Buď se s touto náhodou smířit a žít zcela obyčejný život poplatný evoluční podstatě člověka, nebo, při uvědomění si faktu, že nám není samotnou hmotou dán účel, jít rovnou spáchat sebevraždu. Z tohoto úhlu pohledu je totiž téměř nerozlišitelné zemřít nyní, nebo za cca 50/100/150 či více let. Zdánlivě beznadějná představa. Neupadejme však v depresi. Existuje totiž ještě třetí možnost: Uvědomit si neuvěřitelné štěstí vyplývající z faktu, že život existuje a postavit se jeho bezúčelnosti. Vzhledem k nesmírnou náhodou vzniklé inteligenci dostáváme možnost změnit naší bezúčelnou existenci v účelnou. Jelikož vznikem inteligence ve vesmíru je vesmír sám sebe schopen poznat (sami jsme součástí vesmíru - když poznáváme vesmír, potom se vesmír sám poznává), může tímto sebepoznáváním získat jakýsi druh vědomí. Vznik mysli, ať sebenáhodnější, umožňuje tedy principiální změnu vesmíru. Hledání pravdy se tak z perspektivy první teorie stává prostředkem změny vesmíru, a tuto změnu vnímám jako jediný principiální smysl života, jediný způsob principiálního využití existence živé hmoty jako nádavku k hmotě neživé.

V případě platnosti druhé výše uvedené teorie biogeneze mizí pojem změny vesmíru a aktuálním se stává pojem naplnění jeho účelu. Předurčení (biologický determinismus) zde vnímám takto: Živá inteligence je předurčena stát se vědomím vesmíru. Rozdíl zde spočívá v tom, že naplňujeme předurčenou proměnu vesmíru, z hlediska vnímání času jako čtvrtého rozměru se prostě přesouváme z jedné oblasti vesmíru (vesmíru bez vědomí) do jiné oblasti vesmíru (vesmíru s vědomím). Jiný motiv pro předurčený vznik živé hmoty (oddělení se od hmoty neživé), než je sebeuvědomění vesmíru, jsem dosud nenašel.

Závěr

Hledání pravdy, poznání, tedy vnímám jako základní účel života nezávisle na platnosti jedné či druhé teorie biogeneze. Ve smyslu života by měl každý hledat svou identitu. Svou identitu jako člověka, nikoli jako příslušníka národa, rasy, kultury, pohlaví, věkové skupiny, neboť takováto sebeidentifikace usnadňuje vytváření a fungování evolučních jednotek. Tyto evoluční jednotky následně vzájemně soupeří a brání naplňování skutečného smyslu života.

 
Stránky vznikají za tímto účelem: Pomoci lidem v boji proti evoluční přirozenosti, v boji za lidskost. Zastavme všechny formy šovinismu a z něj plynoucí diskriminace!