Levá cesta

Největším nepřítelem diktatury je otázka. Ptejme se!

1 Základní přístup k našemu světu

Dva základní přístupy

Než začnu uvažovat o světě, musím nejdříve uvést, jaký typ přístupu ke světu budu volit. Existují dva takovéto základní přístupy. Prvním z nich je víra, druhým je vědecký přístup (nebo zkráceně věda). Já volím vědecký přístup. Pojmy věda a víra se v současnosti používají velice často a jsou jim přiřazovány různé významy. Abychom si rozuměli, musím těmto pojmům jejich význam jasně vymezit.  Z tohoto vymezení také vyplyne, proč jsou tyto dva přístupy neslučitelné.

Víra

Víra bývá zaměňována s náboženstvím. Ale to je chyba, neboť náboženství je pouze součástí víry. Víra stojí na základním pilíři: Vytyčuje si modlu. A ti, jejichž filozofie se shoduje s příslušnou vírou, musí v tuto modlu věřit. Modla je předpoklad (či skupina předpokladů), které věřící považují za popis reality. Tato modla nemusí být jenom bůh, jako je tomu u náboženství. Touto modlou může být předpoklad čehokoli. V případě kapitalismu je to nezdolná víra ve volný trh a peníze („Volný trh řeší vše.“), v případě státního marxismu je to víra v představu, že ke komunistické společnosti nás může dovést přechodné období "diktatury proletariátu", (v případě stalinismu se víra v diktaturu proletareiátu mění v šílený kult osobnosti) v případě nacionalismu víra v nadřazenost vlastního národa atd.

Když je jedinec přesvědčen o nesprávnosti nějakého předpokladu, přestává být věřícím určité víry. Většinou neopouští všechny předpoklady určité víry, jen ty zbylé u něho vytváří víru novou. Příkladem může být předpoklad geocentrismu, který vyvrátil Koperník. Postupem času stále více křesťanů opouštělo tento předpoklad, přesto věřilo nadále v ostatní předpoklady křesťanské víry. Bez tohoto předpokladu se však již křesťanská víra u těchto jedinců změnila. V celých dějinách se víry vyvíjely. Nutno si však uvědomit, že víry se nevyvíjí jako skutečné poznání.  Změna skutečného poznání totiž nedegraduje vědecký přístup (viz níže). Naproti tomu změna předpokladů, jakéhosi "poznání víry", ve které víra věří, degraduje starou víru a vždy ji mění ve víru novou (kvalitativně, kdežto poznání vědeckého přístupu se změnou naopak přibližuje blíž objektivní pravdě, tedy naplňuje účel vědeckého přístupu). Víra přestává u jedince existovat, když se v jakýkoli její předpoklad přestane věřit. Víra v tyto předpoklady je totiž podmínkou existence víry. Je-li jakýkoli tento předpoklad u jedince vyvrácen, víra přestane existovat a většinou se u jedince z ostatních předpokladů vytvoří víra nová – kvůli zbylým předpokladům většinou nazývaná stejně. Víra je záležitost subjektivní (proto zdůrazňuji „u jedince“). Je u každého jedince trochu jiná. Tudíž například pojem křesťanská víra vlastně sdružuje obrovské množství subjektivních vír, které mají některé předpoklady společné (například víra v božskost Ježíše Krista).  Předpoklady však nejsou principem víry, principem víry je vždy v nějaké předpoklady – modly – věřit. Víra dává odpověď, kterou má věřící přijmout za svou, nepřemýšlet o její pravdivosti, ale považovat ji za pravdivou.

Vědecký přístup

Vědecký přístup naproti tomu hledá objektivní skutečnost. Vědecký přístup hledá pravdu, ať je jakákoli. Umožňuje svobodně přemýšlet o čemkoli, narozdíl od víry. Například zcela minimalizovaná víra v boha stejně odpovídá alespoň na otázku, zda existuje bůh. Vědecký přístup se ale v jakékoli oblasti ptá, na nic neodpovídá. Poznávání světa za pomoci vědeckého přístupu přináší odpovědi, ale jelikož jsme to my sami, kteří si za jeho pomoci musíme najít odpověď (to vědecký přístup vyžaduje), musíme o dosaženém a zodpovězeném neustále pochybovat a stále se ptát. Vědecký přístup se vždy na vše ptá, tak jako víra vždy alespoň na něco odpovídá.

Vědecký přístup není negativním protipólem víry tak, jako je tomu u plus a mínus. Umístíme-li před jednu číselnou hodnotu mínus a před druhou plus, dostaneme protipól téhož, dvě čísla opačná. Věda však není jakousi opačnou vírou,  věda se od víry liší principiálně. Jako příklad vezměme náboženství, tedy všechny víry v boha. Víry v boha popírají boží neexistenci. Vědecký přístup by byl jejich protipólem, kdyby popíral boží existenci. Ale vědecký přístup se liší principiálně (odpověď – víra/ otázka – věda), a tak nepopírá ani boží existenci, ani boží neexistenci. „Pouze“ se na ní ptá. Díky tomu může jednou takový přístup nalézt objektivní skutečnost.

Kdy může být degradován vědecký přístup? Díky tomu, co píšu výše, nikdy. Když vyvrátíme jakoukoli skutečnost poznání nabytého za pomoci vědeckého přístupu, budeme k tomu potřebovat zase vědecký přístup. Vědecký přístup nemůžeme degradovat vědeckým přístupem, vědecký přístup se nevztahuje na rozdíl od víry na platnost nějakého faktu. Neexistuje žádná konkrétní skutečnost, jejíž vyvrácení by vyvracelo platnost vědeckého přístupu. Vědecký přístup není subjektivní záležitostí jedince, ale objektivním hledáním objektivní pravdy. Proto přestane-li jedinec přistupovat k určitému problému za pomoci vědeckého přístupu, vědecký přístup tím není degradován. Tak jako pravda zůstává, ať si jedinec myslí cokoli.

Proč preferuji vědecký přístup

Volím vědecký přístup, neboť považuji hledání objektivní pravdy a z něho vyplývající svobodu za nejvyšší smysl života (viz 2). Je mi sympatičtější žít v nejistotě a ptát se na skutečnost, než opájet se iluzí jistoty, která pouze může být pravdivá. Víru považuji za součást základní příčiny lidského strádání, součást jeho zvířecí podstaty. Veškeré víry omezují svobodné myšlení a otevírají cestu manipulaci. Na víře jsou postaveny všechny ideologie, programy politických stran (pro tyto strany je ideální, když v jejich program budou voliči věřit, zvolí je a nebudou proti nim reptat). Největším nepřítelem diktatury je otázka. Čím méně otázek klade člověk, tím snáze je možno ho ovládat. Používání víry k ovlivňování vidíme všude kolem sebe. I milá paní z reklamy (ve skutečnosti podnikatel, který jí zaplatil) chce, abychom věřili v účinnost nového pracího prášku. Nechce, abychom se zeptali, který prací prášek je skutečně nejlepší. Takovýchto příkladů možno najít bezpočet. Stačí si jen uvědomit, proč víry vznikají. Víry umožňují lepší ovládání ostatních jedinců evolučně nejsilnějším jedincem. Umožňují těsnější sepětí skupiny jedinců a tedy i lepší naplnění evolučních cílů vůdčích, evolučně nejsilnějších jedinců, kteří takovou skupinu řídí. Víra je tedy součástí přetrvávajícího evolučního chování.

A co je filozofie

Na závěr první kapitoly ještě vymezím pojem filozofie. Víra je sice součástí filozofie, ale rozhodně nemůžeme zaměňovat filozofii za víru. Filozofie jako taková je světonázor, názor na svět z větší či menší části tvořený poznatky vědy a z větší či menší části tvořený předpoklady. Každý jedinec má svou subjektivní filozofii. Nikdo nedokáže celý svůj názor odvodit na základě logiky, která poznává pravdu. Takový jedinec by musel celou pravdu ve vesmíru již nalézt, poté by se mohl oprostit od veškeré filozofie. To nedokáže nikdo. Každý máme své imaginární konstrukce, jakési předpokládané odpovědi. Samy o sobě jsou nezbytné pro naše uvažování, pro hledání ještě nenalezené pravdy. Musíme je však podřídit vědeckému přístupu. Ve chvíli, kdy začneme filozofické předpovědi, které jsou subjektivní, považovat za objektivní dané odpovědi, stává se naše filozofie vírou. Tohoto přístupu se musíme zříci, nikoli samotného tvoření subjektivních filozofií, které jsou pro hledání pravdy nezbytnou pomůckou. Nebylo-li by subjektivních filozofií, neměl by  vědecký přístup domněnky, na jejichž pravděpodobnost by se mohl ptát.

 
Stránky vznikají za tímto účelem: Pomoci lidem v boji proti evoluční přirozenosti, v boji za lidskost. Zastavme všechny formy šovinismu a z něj plynoucí diskriminace!